Tento příspěvek se týká jak zničených Přerovských mostů v r. 1945, tak mostů postavených po roce 1945. Přerovské mosty byly v roce 1945 ustupujícími německými vojsky víceméně zničeny, což dokumentuje fotografická příloha. Z mostů zůstala jen část železničního mostu, a to díky obětavosti občana Přerova, který zabránil jeho likvidaci, a tím velmi urychlil přechod vojsk přes Bečvu.
Tyršův most (u Sokolovny) – zvaný kamenný most - byl dokončen v roce 1903. Byl to první železobetonový most v českých zemích (první železobetonový most v Praze přes Štvanici byl postaven až v roce 1911). Původně byl postaven most dřevěný, z dubového dřeva, který ale již tehdy nevyhovoval těžkým nákladům, hlavně dopravě z Kokorovy továrny a slévárny. Továrna stála v místech dnešní zvláštní školy na Malé Dlážce, přes cestu proti mlýnu. První místo továrny bylo vedle hospodářské školy. Proto byl postaven kamenný most, který byl v roce 1932 pojmenován "Tyršův most".
Most ČSL (Československých legií) – most u elektrárny - byl postaven v roce 1932 jako druhý most pro rozvoj dopravy v Přerově. V roce 1945 byl při bombardování Přerova zničen. Obnoven byl v roce 1949. Šířka vozovky byla 6,60m, délka 90,60m a chodníky široké 2m. Původně byla přes řeku Bečvu v místech dnešního mostu železná lávka pouze pro pěší, která byla uvedena do provozu v roce 1910.
Most Míru byl postaven v roce 1953 následkem zvýšené dopravy v 60tých letech a rozsáhlé výstavby na Velké Dlážce, který měl zabezpečit plynulou automobilovou dopravu přes Přerov směrem na Olomouc a Lipník. V letech 2003-2005 byly pro zrychlení dopravy vybudovány z obou stran kruhové objezdy.
V rámci stavby železniční tratě Přerov – Olomouc a později až do Prahy byl v roce 1840 postaven dřevěný jednokolejní bárkový most. Vzhledem k požadavkům na zvyšující se železniční dopravu byl most přestavěn v roce 1851. Stavěl se soustavou pěti polí po 20-ti metrech a jako první na Moravě byl následně rozšířen na dvojkolejní. Provoz byl zahájen v roce 1863. V květnu 1945 byl při průchodu německých vojsk až na jednu kolej zničen. Most byl zachráněn díky statečnosti Emila Pánka a hlavně Metzenauera, který pomocí žebříku většinu náloží odstranil, něco spadlo do Bečvy, zbytek byl uschován na Jatkách v kanále a u Pánků zakopaných na zahradě. Byl to vlastně jediný most, přes který se mohla rychle přesunout Sovětská armáda.
Poznámka: Za železničním mostem byl postaven jez – který postavily Středomoravské Elektrárny v letech 1930-1931, aby byla zajištěna stanovená výše hladiny Bečvy pro potřebu elektráren. V současné době (2004) je již zbourán.
Nejmladší most pro veřejnost je lávka pro pěší u tenisových kurtů. Původní dřevěná lávka byla v roce 1981 při jarní oblevě poškozena a v roce 1984 byla dána do provozu nová závěsná lávka.
Most u tenisu
Další most - lávka pro pěší - byl mezi Podvalím a Bezručovou ulicí. Původně to byl dřevěný most, který se vždy na podzim rozebral a po odplutí ledů byl zase postaven. V roce 1932 byla ale postavena železobetonová lávka, 80 metrů dlouhá a 3,25 metrů široká. V současné době je most po nedávné - popovodňové (1997) - rekontrukci, jak ukazuje obrázek.
Most pro pěší u loděnice
Minulý týden jsem konstatoval, že kauza „Tyršův most" zasáhla i do charakteru oslav letošního roku, a to jsem netušil, jak vážné to doopravdy je. Naši radní zřejmě dosáhli nějakého vyššího stavu legislativního uspokojení a volby nevolby, jdou tvrdě na věc. A jediným argumentem je, jak jinak, výsledek soutěže.
Když se v roce 1967 připravovala stavba budovy OSP, byli její autoři také přesvědčeni, že moderní stavba s tak ojedinělým množstvím skla, keramických obkladů a eloxovaného hliníku určitě esteticky obohatí centrum našeho města (Přerovsko 18.11.1967). Nevím, jestli už tenkrát někdo pochyboval, ale s odstupem času
je to jistě poučná zkušenost. Proto se významné soutěže vypisují jako „architektonicko-urbanistické", jelikož právě urbanisté se zabývají tím dlouhodobějším pohledem na věc. A to jsou mosty určitě v nějaké nejvyšší kategorii důležitosti a významu.
Ta naše komunální soutěž v první řadě nerespektovala vlastní zadání, ve kterém se jasně hovoří o kontextech s historií. Porotci svižně změnili názor při přechodu z tajného hlasování na veřejné a nakonec už nerozhodovali ani architekti, ani urbanisté. Vítězem se stali politici, kteří dokázali protáhnout svého favorita všemi úskalími soutěže,
a to včetně drobnosti, že nestihl uzávěrku. Takovou soutěž nepovažuji za reprezentativní a předpokládám, že se stane předmětem šetření samotné České komory architektů. Radim Zapletal, Přerov